Konečně nebydlím sama, ale s novou radostí přibyly i povinnosti. A tak když teď odjíždím na noc, pro velký úspěch a seřvání po minulé absenci (TOHLE SI NEZVYKEJ!!!) jsem raději domluvila kočičce hlídání.
Aby Sáňa aspoň trochu tušila, do čeho leze, obdržela následující návod k obsluze kočky:
1) Audrey velí. Smí všechno s výjimkou tří bodů: nesmí do šatny, nesmí drápat koženou kostku a nesmí skákat z okna. O poslední činnost se jako o jedinou naštěstí nesnaží, v otevřeném okně ji klidně nech sedět, baví ji rozhlížet se po okolním panství.
2) Bude škrábat židle, křeslo od počítače, malé koberečky, vlastně co najde. S výjimkou kostky, která není moje, to víceméně neřeším, jen dokončuje práci předchozích kočičích generací. Škrábe vše - kromě škrabátka. Jak zjistíš, to je v podstatě panensky nedotčené.
3) Na den jí stačí jedna mistička bašty, čerstvá vodička a trochu kočičího mlíčka. Až jí to dáš, dvakrát si lízne a odejde pryč s tím, že potravina je už stará a že nemá zájem. Nemusíš si toho všímat, když zjistí, že nic jiného nebude, tak to dojí. Snad jen vodičku jí měň víckrát, na tu je citlivá.
4) Nejspíš bude chodit všude s tebou, včetně záchodu. S tím nic nenaděláš, prostě potřebuje mít přehled o dění v bytě, co když se tam zavíráš proto, že je tam skrytá pevnost plná smetany a myšiček.
5) Nepřátelé: kobereček v předsíni a myšička. Kobereček bude v čase tvého příchodu už pravděpodobně patřičně zmuchlán v koutě. Nemusíš ho nijak aranžovat, jen ho narovnej pro další bitvu. Kobereček má raději, protože vždycky vyhraje. Oproti tomu je plyšová myšička zákeřný nepřítel, nenechá se zabít. To už je vyloženě řežba.
6) Pokud ji nebudeš moct najít, je pod stolem na židli nebo pod postelí. Ráda se schovává a baví se pocitem, že je hledána. Jen ty schovky nemá moc důmyslné.
A za 7) pokud tě v noci bude budit na hlazení, klidně ji shoď z postele. Na nováčky to ráda zkouší.
Už se vidím, jak v sobotu večer jako starostlivá máma volám domů, jestli je mé miminko v pořádku...
