Ve spárech kočky

Má malá princezna už se mnou sdílí domácnost už přes měsíc. Očekávala jsem, že cca tři dny bude trvat aklimatizace, ale houby. Vylezla z přepravky, rozhlédla se po místnosti a po vzoru Kocoura začala konfiskovat prostor: Tohle je moje, moje, všechno je moje! Kromě tohohle kousku. Tenhle kousek nechci. ALE VŠECHNO OSTATNÍ JE MOJE!! (nikdo mě nepřesvědčí, že autor Červeného trpaslíka nedisponoval kočkou..) 
Od té doby je všechno jinak. Ano, mohu zmizet přes noc, kočka nezemře hlady. Stejně jsem přesvědčená, že si stěží mé nepřítomnosti všimne. Dobře ale pozná, že jsem se domů vrátila mimo obvyklý rámec a s upřímným nadšením mě nikdy neopomene seřvat. Případnou absenci mám nahlásit týden předem a písemně, aby má žádost mohla být zamítnuta.
Začala také už třídit lidi kolem mě. Poměrně zajímavým způsobem. Terka, která ji přišla obdivovat a která odevzdala úplateček, byla k mému překvapení s nezájmem přehlédnuta. Zato můj milý, který jí dal hned první den najevo, že se z ní nepostaví na hlavu, byl s podivným nadšením přijat. Ano, nejprve se urazila, na takový přístup není zvyklá, ale pak jí to nějak začalo imponovat a zamilovala si ho. Ženská... 

Když sedím ráno s poloslepenýma očima u počítače, cpe se mi před monitor a nechce mě pustit do práce. Mazlí se, vrní, sem tam se nechá i pochovat. A samozřejmě se urazí, když přece jen odcházím. Pominu-li skorozástavu srdce, když jsem zjistila, že se rozhodla odejít oknem a že ve druhém patře spokojeně tančí na tenkém venkovním parapetu, je každý den s ní fantastický. Je to moje malá protivná princezna, elegantní lady, madam de la Fuf (jak ji nazývá Terka). 
A právě dnes je této nejmenší britce na světě krásných 8 let. V přepočtu na lidská léta 48, dáma v nejlepších letech. Myslím, že to tuší, takže nesu domů šťavnaté úplatečky. Bude oslava.

(chtěla jsem ji vyfotit ostřeji, ale je stále v pohybu)