My, Soninka I.
Ukazatelem skutečného charakteru člověka je, co by dělal, kdyby věděl, že na to nikdy nikdo nepřijde.
Článek O citových hyenách
Komentáře k článku: O citových hyenách
jandy: Chtel jsem napsat nejaky dechberouci komentar, ale tady se da jenom souhlasit. Nove se proste vyhybam....
tlapka: Přesně tak! Ještě ta hudba k tomu.... 
Nemocné a postižené děti jsou smutné téma a je mi líto všech rodin, které toto postihlo a postihne. Obdivuji jejich lásku a péči, energii, kterou musí vynakládat. Musí být silní. Ale proč má tohle být ve zpravodajství, často dokonce jako hlavní, úvodní zpráva, jak jsem několikrát viděla?
Kdo chce pomáhat, nečeká podle mě na echo na Nově... a kdo chce vidět zprávy, nedívá se na Novu. 
soninka: Přesně tak, co má tohle co dělat se zpravodajstvím... chvilku po medvídkovi jsem tam zaslechla další srdcervák, že týpek si vzal půjčku, ale bohužel ji nezvládá splácet a „o dům teď může přijít i pětiletý Filípek“ ... by se z toho jeden víš co.
evidlo: Já ještě víc nesnáším ty vybírače v metru. Nedávno jsem se prodrala podchodem a měla jsem přispět na asistenční pejsky, na děti s mozkovou obrnou a nevimnacoještě. Když pominu to, že polovina z těch vybíračů jsou podvodníci buď sami, nebo ti, co je tam poslali, opravdu mě to obtěžuje. A ještě to v člověku vzbuzuje potenciálně špatné svědomí, že zase nic nedal.
zlomenymec: U takových reportáží si vždycky vzpomenu na Simpsonovi a díl o dětských zprávách 