Pátek večer. Sedím v hospůdce se ctihodnými studenty a studentkami z ČZU. Zábava se pěkně rozjíždí, když v tom přijdou poslední dvě očekávané slečny. Slečna Jája a slečna Jana. Velice brzy se rozpoutá rozhovor o jménech.
Po několika uražených slečnách (jedna svině se jmenovala přesně jako ty!) jsme se dostali ke slečně Janě.
"Jana, to jméno mám až na pár výjimek spojené jen s pěknýma zlatokopkama. Třeba druhá žena mámina otce. Na odstřel!" pravila jsem.
"Tak to ti děkuji," urazila se slečna Jana.
"Jo, mám podobnou zkušenost!" ozvalo se odněkud. 
A tak vznikl nápad. Do pléna se hodí vždy tradiční české ženské jméno a každá řekneme, s čím ho máme spojené. Pokud se (téměř) všechny shodneme, je to jasné, jméno je prokleté a má pevně dané vlastnosti.
No a co z toho nakonec vylezlo?

Jana – zlatokopka
Monika – náladová
Kateřina – hloupá děvka
Tereza – naivka
Dominika – namyšlená
Kristýna – děvka
Anna – šedá myš
Lucka – svině a kurva
Zuzka – uzavřená a nijaká
Eliška – ulhaná, přetvařující se
Hanka – vychcaná
Veronika – (mstivá) blondýna
Eva – hodná, milá
Pavla – uzavřená kariéristka
Petra – arogantní svině 

Když jsme po cca 20ti minutách skončily a já přečetla souhrn, nestačily jsme se divit, jak často se opakoval termín děvka/kurva/svině. My, ženy, jsme zkrátka kruté pokolení!


(Tento text má sloužit k pobavení;  tímto prosím všechny Jany, Moniky, Kateřiny, Terezy, Dominiky, Kristýny, Anny, Lucky, Zuzky, Elišky, Hanky, Veroniky, Evy, Pavly a Petry, aby mě ušetřily a nepranýřovaly. Zároveň žádám svou matku i sestru, které tam byly jmenované, ať to přejdou a nekomentují :-D. A slečnám O., M., M., J. a J. vzkazuji – doufám, že spolu zase brzo popijeme!)