Na památku - průběžné zápisky ze svatebního webu:
13.6.
Dnes přesně 150 dní do svatby. Zvažovala jsem obrázek "keep calm and..", ale spíš vynechám. Rozdávám pozvánky, plánuju šaty a rozčiluju se, protože bych toho chtěla chystat víc, a ono vlastně není co. Kamarádi si v našem domovském baru dělají srandu, jestli bude aspoň jeden večer, kdy vydržím nemluvit o svatbě. Fakt se snažím, ale zatím se to nepovedlo. Jiný známý mě nazval "Bride-zillou" (ale jen z mého popisu, ještě se mnou nemluvil). Web sjíždím každý den a trochu se začínám obávat, co budu mít jako náplň dne, až bude po svatbě.
18.6.
XX mého milého na svatbu nepůjde, anžto tam nechceme žádné děti. Měli vždycky velmi blízký vztah, tak jsem to moc nečekala, a důvod vlastně ani pořádně neznám. Pro slova útěchy, tj. ať si trhne ploutví, jsem si šla ke tchýni; a znovu jsem musela ocenit, že spolu se snoubencem jsem nafasovala tu nejzlatější novou mámu, jakou jsem si jen mohla přát. Všechno zlé je pro něco dobré.
4.7.
Včera jsem dělala doprovod svědkyni a nejlepší kamarádce, měla zkoušku líčení a účesu. Každá s tou svatbou stojíme na opačné straně barikád, ona bude mít maximálně přírodní a jednoduchou, já pokud možno zdobenou velkou akci. Ale když jsem ji viděla s těma kvítkama ve vlasech a v krásné tylové sukni, úplně mě dojala. Do srpna musím sehnat dobrou voděodolnou řasenku.
30.7.
Nad šatama jsem přemýšlela horem dolem, vylepšovala jsem poslední návrh, ale pořád to nebylo TO ONO. Dnes jsem se náhodou koukla na jednu fotku ze svých starých inspirací, které se požadované kresbě moc nepodobají, a najednou bylo jasno - tyhle a žádné jiné. Bez debat. Teď jen čekám, až si moje návrhářka přečte tu zprávu a přijede mě zabít.
2.8.
Dnes je to přesně 100 dní do svatby. Den byl zahájen e-mailem od babičky, že můj bratr nepozval na svatbu tetu XX, a že to bylo trapné, ať ji pozvu. Je to její neteř a mámina sestřenice, ale popravdě si ani moc nevybavuju, jak vypadá.. no, odeslala jsem zdvořilou odpověď, že ji zvát nechci, že z rodiny zveme jen ty nejbližší. Očekávám jemnou Hirošimu. Včera mi dorazily domů svícny a vyzvedli jsme prstýnky, takže má svatební deprese NICSENEHÝBEAJDETOPOMALU na čas snad ustoupí do pozadí.
19.8.
Včera jsem si zasvědčila zjistila jsem, že jsem příšernej nervák. Když jsem měla jít na místo obřadu, předat maminkám kytky a vzít otce nevěsty na místo, odkud ji měl přivést, nešla jsem hned - stála jsem za stromem a zhluboka dýchala, aby to se mnou neseklo. Co budu dělat na vlastní svatbě, to nemám tušení. Asi budu muset tátu instruovat, že mě tam ponese, protože zkolabuju ještě v předsále.
11.9.
60 dní. Hysterické zápisky, díl osmý. Mám za sebou další zkoušku šatů. Už to začíná dostávat finální podobu a podle mě budeme do dvou týdnů hotové. Pak budu skučet, protože bych je chtěla mít doma a chodit se s nimi mazlit, ale není kde je schovat, tak zůstanou u designérky až do svatby. Začínám rozdělovat "povinnosti", jmenuji manažery všeho možného a odškrtávám si. Má milá svědkyně je plná energie a chce se vším pomáhat - aby ne, ona už to má za sebou, a už se jen kochá fotkama! Může být v klidu. A můj nejmilejší si stále neobjednal kostým/oblek/kdovícotobude. Je přece dost času. Asi se stanu vdovou dřív, než se vdám.
6.10.
35 dní do svatby. Dnešní zkouška šatů byla ozvláštněna o přítomnost jedenapůlroční berušky svědkyně, která usoudila, že šaty jsou bubák. Beru to jako pozitivní kritiku. Na příští víkend jsme si mimo jiné dali za cíl vybrat playlist. V máločem se NEshodneme tak moc jako v hudbě, takže slovy klasika: bude prdel.
15.10.
26 dní. Boty na rozšlápnutí jsem si vzala do práce. Bojím se, že doma bych rozšlápla tak maximálně ocas kočce a probourala se k sousedům. Vzhledem k mému dnešnímu outfitu mám fakt ránu.
4.11.
6 dní do svatby. A mně to až překvapivě nedochází, že už jen tak málo. Včera byla naprosto perfektní rozlučka se svobodou - projížďka limuzínou s nejlepšími přáteli a pak posezení ve větším počtu v home-baru, kde nám byly nepřetržitě lifrovány dobrůtky. V pátek nám volal člen kapely, že se ve skupině nějak blbě domluvili či co, mají jiný kšeft a nepřijedou. Čekala jsem, že se něco posere, ale že zrovna tohle a týden předem :-D... prý to půjde zachránit a seženeme adekvátní náhradu, ale těmhle klukům bych radila, aby se mi nikdy nedostali do rukou.
5.11.
5 dní. V neděli nám odešla lednice. Zatracenej Datart ji měl dnes expresně dovézt, ale když se nic nedělo a my si tedy zavolali, zjistili "technickou chybu" a nabídli závoz nejdříve ve čtvrtek. Měli kliku, že na telefonu byl můj milý a ne já. Od zítřka se u nás má skladovat jídlo a já ho můžu leda tak hodit za okno, kde je 15 stupňů :-D Plus volali z radnice, že se jim nějak nepozdává náš oddávající - i když poznámku o něm tam mají od dubna. Já byla varována, že se těsně před budou věci srát, ale až tohle i s tou zrušenou kapelou jsem nečekala, uděluji body za originalitu. A to jsem myslela, že největší zajímavost bude, že na poslední zkoušku návrhářka zapomněla klíče od ateliéru, takže jsem šaty navlékala na záchodě v oblíbené hospodě a fotky nemůžu nikomu ukázat kvůli pivním sudům v pozadí.
9.11.
Pár rychlofotek z dneška. Zítra to vypukne.
10.11.
A nakonec to všechno dobře dopadlo :-)
