Praho, už se řítím!

Do nového bytu s Miškou se těším snad ještě víc, než jsem se těšila na stěhování pryč od rodiny. Nesnesu Říčany už ani minutu, chci zpět do civilizace, do víru velkoměsta!

Nechci se budit uprostřed plísně a stále dokola kvůli ní prát nenošené prádlo.

Nemůžu se dočkat, až cesta do práce s prvním návalem sněhu nebude loterie.

Chci skončit v pět a být doma před půl šestou, ne po půl sedmé.

Chci zavolat kamarádce, že se sejdeme za 15 minut na Václaváku, ne ji prosit, ať mi dá o schůzce vědět tři dny předem kvůli dopravě.

Chci se procházet večerní Prahou, kdykoliv budu mít chuť.

Chci mít u baráku autobus, kde nemusím připlácet za další pásmo.

Chci vyběhnout vedle do obchodu, když zjistím, že nemám vajíčka, a ne se smířit s tím, že jídlo dokončím při příštím velkém nákupu, protože supermarket je ode mě několik kilometrů.

O hnusných panťácích chci číst už jen v novinových článcích.

Oblíbenou hospodu chci mít na pěší dosah opilého jedince.

Nechci být závislá na nepojízdném autě nebo Ondrově programu.

Chci se procházat někde, kde je co objevovat.

Nechci bydlet na příznačné zastávce "Říčany, hřbitov".

Už nikdy nechci v noci čekat na zmrzlém Opatově na autobus, co jede jen jednou za hodinu.

Chci prostě zpátky...

Praho, už jen 14 dní!!