Vy jste těhotná? Ne, tlustá.

Miluju zimu. Kam až má paměť sahá. A to ne pro sněhové závěje a drkotající zuby, ale pro prostou nutnost nošení vrstev oblečení. Hodně vrstev. Má logika je prostá - v zimním kabátě nevypadám tlustá! To ta bunda, no ne? Ale má logika se časem obrátila proti mně. Poslední dvě zimy jsem odhalila odvrácenou stranu tohoto jevu.

Myslím, že poprvé k tomu došlo loni. Nosila jsem v té době poněkud nešťastně zvolenou bílou bundu, cca na boky. Bunda to byla vydatná a antimrazová, ale také náležitě vycpaná. Nevýhoda tohoto jevu mi došla, když jsem jednoho krásného dne jela do práce tramvají (stála jsem) a najednou se zvedla rozkošná stařenka a rozněžněle mě chtěla pustit sednout se slovy: "Vy jste v jiném stavu?"
Domnívám se, že jsem s úsměvem poděkovala, že nejsem, a vyskočila jsem o dvě zastávky dřív. V práci jsem patřičně otřesena prohlašovala, že už nikdy nebudu jíst!! Za dvě hodiny po čokoládové tyčince jsem vymyslela lepší řešení: chce to jinou bundu.

Nemaje financí, onu zimu jsem s bundou ještě odchodila, ale hned v říjnu jsem ji prohlásila za nezvěstnou a nehodnou nošení a dožadovala se kabátu. Nakupování bylo jako vždy několikadenní (znáte to, několik hodin v obchodních centrech a nic, načež s pláčem utíkáte na parkoviště k autu a nadáváte příteli za to, že si myslí, že příště to bude lepší), ale nakonec jsem našla kabátek svých snů. Pěkně polární, s kožešinkou, žádný černý elegantní béčko. Byla jsem se sebou spokojena. Kabátek není vypasovaný, nic zlého mě již nepotká!

Mýlila jsem se. Stalo se to, když jsme jeli na domeček/chatičku/letní sídlo/vilu na ořechovce nakrmit adoptovanou kočku - kolem šla sousedka. Miláček s ní rozprával u vrat a já šla hledat konzervu. Vzdáleně jsem zaslechla, že se o mě zmínila. Když odešla, ptala jsem se, co o mě říkala.
"To ti neřeknu."
"Proč?"
"Protože ji zabiješ."
"Tak to vysyp."
"Prej: tak koukám, že už taky čekáte rodinku..."

No, sousedku jsem nezabila. A dokonce jsem se už ani nevztekala (no dobře, tak chvilku ano...). Má postava a nespolehlivé svršky mě zradily.
A poučení? Změnila favorita v ročním období. Teď mám ráda léto. Důvod je prostý: každý vidí, že jsem prostě tlustá. A už mě nikdo nebude pouštět sednout!