Sbohem navždy, Datarte…

 K dnešnímu dni jsem skončila v práci, kde jsem strávila přesně rok a osm měsíců. Někomu to asi nepřijde jako dlouhá doba, ale pro mě je to nejdelší čas strávený v jedné práci :- ). Přemýšlela jsem, co všechno si odnesu.

Hodlám vzpomínat jen na to dobré. Jsem moc vděčná za vyškolení a znalosti, které jsem tam získala, v příští práci mi hodně pomohou. A doufám, že kamarádství v práci navázaná s mým odchodem nezaniknou, jsou tam duše, o které nechci přijít. Ale je to těžké, bude se mi stýskat... vlastně už se mi stýská.
Když jsem se šla do kanceláře rozloučit, myslela jsem, že to bude v pohodě, že jen všem zamávám, ale nějak to nevyšlo. Zamířila jsem okamžitě k Honzíkovi, mému zlatíčku, objala ho a rozbrečela se... Moc mě potěšilo, kolik lidí mě objalo a popřálo mi štěstí. Ode všech si toho vážím a pomohlo mi to odejít s pocitem, že končí jedna velká kapitola mého života - ale končí v dobrém.

Všem tam v kanceláři přeju štěstí a pevné nervy do budoucna! A já jdu dál... uvidíme kam.