Dodnes nevím, kde má spolužačka ze střední ten termín vzala. Snad pochází z těch vtípků "jak se Polsky řekne". Každopádně se to brzy vžilo jako termín vyjadřující míru přejetosti daného člověka. Vkrádá se mi na jazyk častěji, než je mi milo, protože ho ne každý pochopí; a každopádně zcela přesně vyjadřuje náladu, která teď panuje v mém prostoru.
Jsem tuhá. Mrtvá, přejetá, na odpis, do šrotu, kaput, hoďte ze skály. Nová práce je pro mě radost a vítaná zkušenost, něco úplně jiného, než co jsem zažila v Datartu, ale coby začátečník to zatím špatně snáším. Po celém dni tady, kdy se snažím pochopit nepochopitelné, se doma stěží zmůžu na pohlazení kočky (jídlo ať si uloví, nemůžu dělat všechno). Má nejlepší kamarádka je postel spolu s vymejvárnou Simpsnů. Až do usnutí.
Ondra je na tom podobně, všechny již použité výrazy. Po týdnu dovolené, kterou propracoval v domečku, a kdy na rovném asfaltu porušil svým zraněním fyzikální zákony, se opět vrhnul do pracovního procesu. A k tomu jezdí večer do domečku, anžto dělníci montují nové trubky. I lidé se slabší fantazií si dovedou představit jeho výraz, když se večer vrátí domů. Máme stejnou nejlepší kamarádku.
A tak trávíme už několikátý večer v posteli s naší žlutou rodinkou a říkáme si, jak je nám dobře. Spory o to, kdo vstane a donese další pití, se brzy začnou řešit systémem kámen-nůžky-papír. Ta večerní blaženost, kdy se mozek odporoučí, je k nezaplacení.
Jen si tak říkám, kdy to skončí... práce lehčí nebude a domeček budeme tvořit ještě 2 měsíce... A tolik dílů Simpsonových není!!
