Pátrání po idolu

Miluju prvorepublikové filmy. Mají kouzlo, styl, většinou sice nic moc děj, ale já se chci hlavně opájet atmosférou tehdejších časů. První republika, tam jsem se měla narodit. (Nebo jsem tam už žila v minulém životě, všechno by to vysvětlovalo.)

(napsáno včera, nefungoval nám internet)
Mezi všemi zvučnými jmény a fantastickými hereckými výkony je jedna, která je pro měj NEJ ve všech ohledech. Už od prvního filmu, ve kterém jsem ji viděla, jsem jí naprosto propadla. Ano, NATAŠA GOLLOVÁ. Největší s hvězd, nádherná dáma s kouzelným úsměvem a šarmem. A tak když jsem se při čtení stého článku o jejím životě dozvěděla, že je pohřbena na Vyšehradě, měla jsem jasno, kam první volnou sobotu povedou mé kroky.

Vyšehrad je pro mě zvláštní místo. Měla jsem tam úplně první rande v životě, při procházce se slečnou Moni tam vznikla má láska k focení a při procházce se slečnou Madlenkou jsem zjistila, že se odtamtud dá vcelku omylem dojít na Vltavskou :-D. Těšila jsem se tedy na procházku sama se sebou. Kde je tam hřbitov jsem netušila, ale naštěstí i tady platí pravidlo - kde je kostel, tam je hřbitov. Chtěla jsem se před odchodem z domova podívat, kde její hrob je, abych měla větší naději, ale nefungoval internet. Možná je to tak lépe, kdybych už tehdy zjistila, že je mé pátrání marné, možná bych to zabalila a přišla tak o fantastický zážitek.

Bylo nádherně, horko, a já se pekla v džínách a černém tričku. Když jsem ale přišla ke hřbitovu, jako by to neexistovalo. Cítila jsem se omámená vidinou, že už brzo budu stát tam, kde leží má hrdinka. S nadšením jsem vstoupila na svěcenou půdu.
První dojem - dvakrát šok. Zaprvé, nejnádhernější hřbitov, co jsem kdy viděla. Zadruhé - spousta lidí. Lidí bez úcty, co na sebe halekají, znuděné děti, co pořvávají... myslela jsem, že každý má přirozeně zafixováno, že na hřbitovech se ideálně nemluví a rozhodně neřve. Odfiltrovat je bylo těžké, ale povedlo se.

Hned proti bráně na mě zamrkal hrob se zlatým nápisem: Jan Neruda. A o dva hroby vedle Božena Němcová. Neměla jsem tušení, že je tam pohřbeno tolik slavných lidí, takže mi čelist spadla až na dláždění. V tichosti jsem si pořídila snímeček a jala se hřbitov procházet hrob po hrobu. Tolik jmen, tolik slavných lidí, takových krásných hrobů... Byla jsem jak uhranutá. Karel Hynek Mácha byl příjemným překvapením, nejdéle jsem ale v tiché úctě postála před místem posledního odpočinku Milady Horákové.

Po hodinovém křižování jsem pochopila. že hrob svého idolu nenajdu. Prokřižovala jsem si tedy ještě vyšehradské parky a vydala se oklikou k domovu. I když doma stále nefungoval internet, vytřískala jsem z něj náznaky informací. Nataša Gollová je pohřbena pod náhrobní deskou s nápisem "Rodina Hodáčova". Krutá ironie.
Takže mě čeká druhá výprava - a konečně se mi snad splní sen zapálit Dámě s velkým D svíčku.

(další fotky k nahlédnutí zde: http://sophinka1.rajce.idnes.cz/Vysehradsky_hrbitov/)