K islámu:
Kothy: Když vezmu desatero a udělám z něj desatero.zip, tak z toho vyleze prostě "nebuď kretén". Ale když se budeš snažit, vyleze z toho "je fajn podřezat svýho kámoše". Všechno je to o lidech.

"Co když už je ti tolik, co mně, a kolem tebe je nastoupená jednotka lidí se stále sílícími dotazy: už je ti skoro 30, kde je tvá kariéra, kde je tvůj dům, kde jsou tvé děti?"

"Ti lidé nevidí mýma očima. Také netuší, jak cítím. Tudíž rozumím tomu, že mohou být zmateni a zkoušejí na mne nárokovat požadavky, které jsou nárokovány na ně.
.. Ne děkuji, další pivo prosím."

Večery na Žižkově:

Zomb: Vždyť máme obyčejnej fotrovskej večírek.
Sophi: Proč fotrovskej?
Mary: Máme tady hromadu vína, Petr má vyvalenej bachor, já mám kapuci potkana, máme bezlepkovou hostinu a Václav je v koupelně. Jsme dospělí!

Sophi: Vysvětlili jste Veruně, jak se ovládá plynovej sporák?
Máma: Ptali jsme se na to táty. Vysvětlil cosi, co by vyhodilo do povětří půl Žižkova. Myslím, že to začínalo - otočíš hořákem a jdeš hledat sirky.

Moni: Já šla z Palladia do Konírny tři čtvrtě hodiny.
Sophi: Kudy jsi šla proboha?
Moni: Myslím že přes letnou.

Odcházím do práce. Při šněrování do bot mi kočka aktivně loví tkaničky a znemožňuje mi tak ochod. Abych se vůbec mohla obout, musím sáhnout po zlaté mašličce, se kterou má nevyřízené účty a každý den jí to nandá.

Zuzka: Volala jsem paní, že může nastoupit. Je hrozně ráda, že jsme ji vybrali.
Zlochič: Hm, jsem zvědavá, jak dlouho bude ráda.

Sophi: Já poslouchám Landu až v jeho depresivnější fázi.
Kothy: Myslíš po tom, co mu zakázali popírat holocaust? Z toho bych byl taky nesvůj.

Sophi: Kočička vzkazuje, že ti drží drápky. Předpokládám. Lehla si mi na klávesnici a chce ti psát.
Václav: Spíš bych čekal, že se snaží prolomit šifru pentagonu.