Skype rozhovor o životních těžkostech:

Zuzka: ... jak jsem si byla jistá, že mám ve svých názorech pravdu, a ti, co to neschvalují, jsou pitomci. Mělo to to pozitivum, že tehdy naposledy byl svět jednoduchý a bylo možné s ním něco udělat. Teď je všechno složité a člověk prd zmůže i sám se sebou, natož pak se světem.
Soninka:

Po několikadenním zpoždění mensesu:

Soninka: Já už si myslela, že si půjdu koupit těhotenský test.
Ondra: Prosímtě a jak by se to stalo? S kym???
(cca po dvou minutách, pozn. nesnáším salát)
Soninka: Máme ještě okurku a rajčata?
Ondra: Proč?
Soninka: Já mám chuť na salát.
Ondra: Možná si ten test přece jen jdi koupit.

 Když mi máma jednoho dne napsala, že má školení, Veruna školu, táta je v tahu a já nemám nic, pochopila jsem, že je zle. Budu hlídat osmiletého brášku.

O životě:

Soninka: Nejspíš umřu na otravu jater.
Evča: Kdepak, co je naložený v lihu, to vydrží!

Při rozplývání se nad kočkou:

Soninka: Koukni na mucíčka!
Ondra: Hm, placatá.

Tohle shlédnout by snad měla být povinnost... je to kouzelné ve své nevinnosti a jednoduchosti. Čtení těch komentářů ve mně zanechalo opravdu hluboký dojem.
 

http://www.photokotek.com/absurdistan/

Dávno, dávno tomu, co jsem padla za vlast v bitvě na Zbirohu (pro neznělé článek zde: http://kadlecova.bigbloger.lidovky.cz/c/150486/Jak-jsem-padla-na-Zbirohu-za-vlast.html). Myslela jsem si, že se Madlence nepodaří přesvědčit mě k další sebevraždě. Ale sejde z očí, sejde z mysli, rok se s rokem sešel, zkrátka, nechala jsem se ukecat na táborky (Táborské slavnosti).