Po páté hodině, už pěkně za tmy, jsem z práce pelášila rovnou na Staroměstskou k Rudolfinu. Byla jsem domluvená s jednou slečnou na předání náušnic, krásných černých kytiček.
Obchod zdárně proběhl a já si tak říkala: kus odtud je Konírna, má nejoblíbenější hospůdka! Ale nemám tam s kým jít, a co tam sama... když ona tam možná bude Petra (nejlepší barmanka mezi všemi, pro neznalé), mohla bych ji pozdravit! Ale ne, lepší bude jet domů.. moment, kam to jdu, tudy se nejde na metro. Tramvaj! To je znamení!
A bylo rozhodnuto.

Ondra: Když mu voláš, seřve tě. -Teď jsem v práci a nemám čas, chápeš?!?!- On je prostě v práci. Zatímco ty asi sedíš na mezi a koukáš na hvězdičky.

Po dlouhé době jsem se rozhodla učinit revoluční krok, a sice strávit celý den se svou rodinou. Přislíben mi byl hrádek a jiná rozličná zábava. Celkem logicky to nakonec celé dopadlo naprosto jinak, ale zábava to byla.

Rozchodové perly:

Nela: Ber to materialisticky, mnohem větší tragédie by byla, kdybych ti vzala noťák a vyhodila ho z okna.

Poprvé se nápad jít tam zjevil cca před rokem, kdy jsem o ní našla zmínku na kudyznudy.cz . Ondra tehdy nicméně nejevil valné nadšení zážitek se mnou sdílet a já si akci založila v hlavě do složky "jednou snad". A pak přišla neděle, kdy jsem se ve snaze ovládnout myšlenky toulala po Praze, a ani nevím jak jsem se dotoulala k Novoměstské radnici. Nevěděla jsem, že je výstava právě tam, ale když jsem letmo zahlédla povědomý černý plakát, bylo o programu na následující hodinu rozhodnuto.

Umím udělat dojem.

Stála jsem ve středu u pokladny v Albertu s jednoduchým nákupem: víno, sodovka, jahodová zmrzlina. Pokladní na mě hodila tázavý pohled.
"To víte, špatný den."
"A tohle pomáhá?"
"No jasně, není nic lepšího! Pěkně zmrzlinku a zapít vínem."
"To pak bříško nebude vědět, z čeho je mu zle."
"V pohodě, je zvyklý."
"Bude to všechno?"
"Ještě velkýho Morgana."
Výraz její tváře v tu chvíli je stěží popsatelný. Mému lehce vykoktanému vysvětlení, že ten už fakt není pro mě, patrně nevěřila; tuším, že až k ní opět půjdu s vínkem na večer, dočkám se soucitného pohledu, který bývá věnován nenapravitelným alkoholikům.

(a ten Mogran fakt nebyl pro mě..)


 

Sophi: Reklama. Dítě si zapatlá ruce od čokolády a začne utíkat. A udělá otisk ruky na linku, na lednici, na LCD televizi.. rodiče se začnou smát, čapnou Clin a s úsměvem to jdou uklízet.
Ondra: No, moje dítě by po druhé ťápotě vezli na chirurgii.

Jen malý štěk....