Soninka | Tady je Soninčino!

Kothy: ... ostatní jsou květinkový lidi se srdíčkem na dlani.
Václav: Sice není jejich, ale to na kráse neubírá.

Po páté hodině, už pěkně za tmy, jsem z práce pelášila rovnou na Staroměstskou k Rudolfinu. Byla jsem domluvená s jednou slečnou na předání náušnic, krásných černých kytiček.
Obchod zdárně proběhl a já si tak říkala: kus odtud je Konírna, má nejoblíbenější hospůdka! Ale nemám tam s kým jít, a co tam sama... když ona tam možná bude Petra (nejlepší barmanka mezi všemi, pro neznalé), mohla bych ji pozdravit! Ale ne, lepší bude jet domů.. moment, kam to jdu, tudy se nejde na metro. Tramvaj! To je znamení!
A bylo rozhodnuto.

Rozchodové perly:

Nela: Ber to materialisticky, mnohem větší tragédie by byla, kdybych ti vzala noťák a vyhodila ho z okna.

Umím udělat dojem.

Stála jsem ve středu u pokladny v Albertu s jednoduchým nákupem: víno, sodovka, jahodová zmrzlina. Pokladní na mě hodila tázavý pohled.
"To víte, špatný den."
"A tohle pomáhá?"
"No jasně, není nic lepšího! Pěkně zmrzlinku a zapít vínem."
"To pak bříško nebude vědět, z čeho je mu zle."
"V pohodě, je zvyklý."
"Bude to všechno?"
"Ještě velkýho Morgana."
Výraz její tváře v tu chvíli je stěží popsatelný. Mému lehce vykoktanému vysvětlení, že ten už fakt není pro mě, patrně nevěřila; tuším, že až k ní opět půjdu s vínkem na večer, dočkám se soucitného pohledu, který bývá věnován nenapravitelným alkoholikům.

(a ten Mogran fakt nebyl pro mě..)