Došlo mi to včera, když jsme se s mým drahým rozhodli pustit si Johnnyho Englishe - a sáhli jsme do zásob DVD našeho spolubydlícího. Už když se zapnula úvodní nabídka a ve výběru jazyků se objevila jen maďarská a (nejspíš) rumunská vlajka - už tento fakt naznačoval, že DVD pravděpodobně nebude v mé mateřštině. V základním menu, kde všechna slova vypadala jako finské Eyjafjallajökull, jsem pak i já brzy metodou pokus-omyl seznala prostou pravdu: no czech subtitles. A právě tehdy mi to došlo: kde já to vlastně žiju?
Na první pohled máme domácnost čtyř obyčejných Čecháčků různých velikostí a tvarů. No dobře, tak na druhý, bratislavská značka jednoho z aut by mohla něco naznačovat. Ale při hlubším pohledu by se jeden (i já) nestačil divit.
Zmíněné DVD není jedinou cizojazyčnou pastí, ony desky skrývají více titulů, jejichž obsah mi napoví pouze obrázek. Ve slovenštině se ještě celkem chytnu, ale maďarština? Pracovala jsem jednou pro maďarského šéfa a z oné firmy si pamatuji jedinou věc, a sice jak se řekne šuplík (fiók!)
A pak je tu zapůjčený externí disk slečny spolubydlící. Miluju detektivky. I laik by ale velmi rychle seznal, že některé názvy se zvláštním obrázkovým písmem opět nebudou určeny pro mě. Ano, není nad azbuku.
Přiznám se - závidím jim! Vícejazyčná výchova, copak dnes existuje lepší výbava do života?? Občas si nechám od něj či od ní jedním se zmíněných jazyků něco říci - pravda, ne že by se jim to líbilo - ale já jen sedím a fascinovaně poslouchám, jak hlas, který znám, najednou zhrubne o jednu oktávu a zcela samozřejmě vyluzuje slova, která mi neříkají vůbec nic, ale znějí jako krásná písnička.
Kde se jednomu nedostává v multijazyčné rodině, tam se mu dostává v umíněnosti. Ano, mluvím o svém milém. Jeho stigmatem je zase němčina. Věděla jsem, že ji má rád, věděla jsem, že jí naprosto propadl, vlastně už od doby, kdy mi bylo 17, on mě vzal jako kamarádku na procházku pro Praze a po cestě se stavil pro vídeňské noviny. Ale plnou silou to na mě dolehlo o 3 roky později. Šel již jako můj milý po bytě a odříkával si, co musí udělat. Zaposlouchala jsem se do onoho mumlání a zaslechla jen "dann muss ich..."
Zbytky mých vlasů mi vstaly hrůzou: to on v němčině i MYSLÍ???
Sedím tu na posteli a uvědomuji si svou omezenost. I přes jazykové nadání obou mých rodičů budu trapně myslet vždy jen v češtině. Má angličtina nepoužíváním reziví a již brzy se smrskne jen na schopnost vyhledat v cizích zemích McDonald a pronést "I want Big mac". A jiné jazyky mě postihli pouze letmým polibkem (který šel stejně mimo).
Nemělo by se bydlení s takovými lidmi zakázat? Dokud jsem je neznala, byla jsem se sebou docela spokojená :-D!
