V původním konceptu našeho bydlení bylo, že z našeho starého bytu se obývák přestěhuje téměř tak, jak je. Pohovka, domácí kino, televize, váza na zátky od vína. Místnost byla trochu narvaná, ale šlo to. Po skoro dvou měsících jsme nakonec ale dospěli ke společnému závěru, že Procházkům to tak úplně nevyhovuje a že by bylo lepší dát ji k nám do ložnice s tím, že do obýváku časem přijde jejich, která je dlouhodobě v opravě. Proti gustu... - když mi chce někdo nacpat velkou TV do ložnice, nemohu se bránit :-)

Ráda bych řekla, že se jedná o mě, ale dokud nebudou pryč všechny krabice, asi to nebude reálné. Řeč je o nejdůležitější tvoru z celé naší domácnosti - o její výsosti, vtělené dokonalosti, o vzoru něžnosti a elegance, o Miss Audrey Elisabeth I.

Do nového bytu s Miškou se těším snad ještě víc, než jsem se těšila na stěhování pryč od rodiny. Nesnesu Říčany už ani minutu, chci zpět do civilizace, do víru velkoměsta!

 "Jé, koukni na ten cihlák, ten je krásnej..."
"To nebude ono."
...pětiminutové projíždění okolí...
"Jé, koukni, zase ten cihlák, já bych chtěla, aby to byl on..."
"To nebude on."
...desetiminutové prohledávání okolí...
"Hele, zkus vyjet nahoru, mně se zdá, že to vypadá podobně."
"Vyjedu, ale to nebude ono, na to je to moc hezký!"
... přijeli Miška s Honzíkem...
"Tak si představ, projeli jsme to tu křížem krážem..."
"Proč? Vždyť je to hned na začátku, ten cihlák."
...