Vítejte v malém prostoru - mé působiště, můj deník, mé impérium.

-

Zkuste vnímat mé články se stejným nadhledem, s jakým je já píšu 

Nezvané. Cca před týdnem jsem viděla šňůru mravenců, jak se vyrojili zpod podlahy a snažili se sežrat moji kabelku. Ondra jim učinil hrdinně přítrž sprejem a byl klid. Že by se dali tak snadno? Byla jsem nedůvěřivá, a oprávněně.

* Učím se být netvor z povolání. 
* Vybíráme kuchyň, naplánovali jsme nádhernou a originální, načež jsme na ni narazili při procházce po Ikea.

... aneb jen malý štěk.

A jak jsem ho-ji objevila?
Obědy se v práci pro zájemce dovážejí hromadně. Každé ráno pročítám nabídku a s chutí utíkám na recepci, abych si u slečny - říkejme jí třeba Nela - objednala. Nejinak tomu bylo i dnes:
"Ahoj, dnes si dám smažák."
"No to žádný takový, dáš si něco dietnějšího."
"No... tak ten kotlet s rýží?"
"To není o nic lepší. Podívej, kuřecí plátek s ananasem a sýrem a bramborama. To není smažený, brambory jsou zdravější než těstoviny."
"Tak jo.. děkuju."

‎"Nemusíme přece všechno pochopit. Stačí to přijmout, ne?"

Ondra: Máme docela vážnej, vážnej problém...
Soninka: Buď chceš koupit nějaký auto, nebo došel alkohol.
(Stará Škoda 1203..)

Scéna:
Ondra vidí Audrey, jak stojí na zadních a hlavu měla vystrčenou za závěs. Opírala se o okno a vzteky švihala ocasem. Odkryl závěs a pochopil: na parapetu venku spala Popelka v dokonalém klubíčku.

Pátek večer. Sedím v hospůdce se ctihodnými studenty a studentkami z ČZU. Zábava se pěkně rozjíždí, když v tom přijdou poslední dvě očekávané slečny. Slečna Jája a slečna Jana. Velice brzy se rozpoutá rozhovor o jménech.

Při hře Český film:

Babička: V jakém vztahu byli Ahmed a Hazar ve stejnojmenné pohádce z r. 1900?
Ondra: To je pohádka?? Zní to jako teroristický týdeník.

Madlenka: Hele už se hádaj, pojď se líbat!
Ondra: Hele už se líbaj, pojď se hádat.