Soninka | Tady je Soninčino!

Zasněné "aach" mé kolegyně nešlo přeslechnout. Ano, zrovna slintala nad katalogem a v něm elegantní kabelka křičela zplna hrdla, že se chce stát její životní partnerkou. Hned mi ji hleděla ukázat a já zaplakala: nebudou peníze, bude kočička.

Z velké oslavy narozenin:

Kothy: Ty vole ta váza na mě čumí!!

Kothy: ... ostatní jsou květinkový lidi se srdíčkem na dlani.
Václav: Sice není jejich, ale to na kráse neubírá.

Po páté hodině, už pěkně za tmy, jsem z práce pelášila rovnou na Staroměstskou k Rudolfinu. Byla jsem domluvená s jednou slečnou na předání náušnic, krásných černých kytiček.
Obchod zdárně proběhl a já si tak říkala: kus odtud je Konírna, má nejoblíbenější hospůdka! Ale nemám tam s kým jít, a co tam sama... když ona tam možná bude Petra (nejlepší barmanka mezi všemi, pro neznalé), mohla bych ji pozdravit! Ale ne, lepší bude jet domů.. moment, kam to jdu, tudy se nejde na metro. Tramvaj! To je znamení!
A bylo rozhodnuto.