Má malá princezna už se mnou sdílí domácnost už přes měsíc. Očekávala jsem, že cca tři dny bude trvat aklimatizace, ale houby. Vylezla z přepravky, rozhlédla se po místnosti a po vzoru Kocoura začala konfiskovat prostor: Tohle je moje, moje, všechno je moje! Kromě tohohle kousku. Tenhle kousek nechci. ALE VŠECHNO OSTATNÍ JE MOJE!! (nikdo mě nepřesvědčí, že autor Červeného trpaslíka nedisponoval kočkou..)

Konečně nebydlím sama, ale s novou radostí přibyly i povinnosti. A tak když teď odjíždím na noc, pro velký úspěch a seřvání po minulé absenci (TOHLE SI NEZVYKEJ!!!) jsem raději domluvila kočičce hlídání.
Aby Sáňa aspoň trochu tušila, do čeho leze, obdržela následující návod k obsluze kočky:

Zasněné "aach" mé kolegyně nešlo přeslechnout. Ano, zrovna slintala nad katalogem a v něm elegantní kabelka křičela zplna hrdla, že se chce stát její životní partnerkou. Hned mi ji hleděla ukázat a já zaplakala: nebudou peníze, bude kočička.