Další ráno, kdy člověk potřebuje zoufale někoho, kdo na něj bude mluvit a nebude nic chtít – televizi. Po hmatu se poperu s kočkou o ovladač a zapínám hluk. Dle naléhavosti v hlase zprávaře usuzuji, že jsem se trefila na Novu. Po povodních mají hotové žně. Opět nějaká srdceryvná reportáž, buď že někomu uplaval domeček, nebo že někdo pomáhal domeček chytat, už nevím. Během čištění zubů zaslechnu dětský hlásek, který hrdě hlásí do přistrčeného mikrofonu: "já jim tam pošlu medvídka, aby si měli s čím hrát.." Nejspíš to ve mně mělo vyvolat dojaté "óóóóh" a pitomý úsměv na tváři. Místo toho jsem měla chuť přetnou si kartáčkem krční tepnu. Už zase!

Poprvé se nápad jít tam zjevil cca před rokem, kdy jsem o ní našla zmínku na kudyznudy.cz . Ondra tehdy nicméně nejevil valné nadšení zážitek se mnou sdílet a já si akci založila v hlavě do složky "jednou snad". A pak přišla neděle, kdy jsem se ve snaze ovládnout myšlenky toulala po Praze, a ani nevím jak jsem se dotoulala k Novoměstské radnici. Nevěděla jsem, že je výstava právě tam, ale když jsem letmo zahlédla povědomý černý plakát, bylo o programu na následující hodinu rozhodnuto.

Jen malý štěk....

Nezvané. Cca před týdnem jsem viděla šňůru mravenců, jak se vyrojili zpod podlahy a snažili se sežrat moji kabelku. Ondra jim učinil hrdinně přítrž sprejem a byl klid. Že by se dali tak snadno? Byla jsem nedůvěřivá, a oprávněně.

* Učím se být netvor z povolání. 
* Vybíráme kuchyň, naplánovali jsme nádhernou a originální, načež jsme na ni narazili při procházce po Ikea.

‎"Nemusíme přece všechno pochopit. Stačí to přijmout, ne?"

Scéna:
Ondra vidí Audrey, jak stojí na zadních a hlavu měla vystrčenou za závěs. Opírala se o okno a vzteky švihala ocasem. Odkryl závěs a pochopil: na parapetu venku spala Popelka v dokonalém klubíčku.

Tohle shlédnout by snad měla být povinnost... je to kouzelné ve své nevinnosti a jednoduchosti. Čtení těch komentářů ve mně zanechalo opravdu hluboký dojem.
 

http://www.photokotek.com/absurdistan/

Došlo mi to včera, když jsme se s mým drahým rozhodli pustit si Johnnyho Englishe - a sáhli jsme do zásob DVD našeho spolubydlícího. Už když se zapnula úvodní nabídka a ve výběru jazyků se objevila jen maďarská a (nejspíš) rumunská vlajka - už tento fakt naznačoval, že DVD pravděpodobně nebude v mé mateřštině. V základním menu, kde všechna slova vypadala jako finské Eyjafjallajökull,