Poprvé se nápad jít tam zjevil cca před rokem, kdy jsem o ní našla zmínku na kudyznudy.cz . Ondra tehdy nicméně nejevil valné nadšení zážitek se mnou sdílet a já si akci založila v hlavě do složky "jednou snad". A pak přišla neděle, kdy jsem se ve snaze ovládnout myšlenky toulala po Praze, a ani nevím jak jsem se dotoulala k Novoměstské radnici. Nevěděla jsem, že je výstava právě tam, ale když jsem letmo zahlédla povědomý černý plakát, bylo o programu na následující hodinu rozhodnuto.

Jen malý štěk....

Nezvané. Cca před týdnem jsem viděla šňůru mravenců, jak se vyrojili zpod podlahy a snažili se sežrat moji kabelku. Ondra jim učinil hrdinně přítrž sprejem a byl klid. Že by se dali tak snadno? Byla jsem nedůvěřivá, a oprávněně.

* Učím se být netvor z povolání. 
* Vybíráme kuchyň, naplánovali jsme nádhernou a originální, načež jsme na ni narazili při procházce po Ikea.

‎"Nemusíme přece všechno pochopit. Stačí to přijmout, ne?"

Scéna:
Ondra vidí Audrey, jak stojí na zadních a hlavu měla vystrčenou za závěs. Opírala se o okno a vzteky švihala ocasem. Odkryl závěs a pochopil: na parapetu venku spala Popelka v dokonalém klubíčku.

Tohle shlédnout by snad měla být povinnost... je to kouzelné ve své nevinnosti a jednoduchosti. Čtení těch komentářů ve mně zanechalo opravdu hluboký dojem.
 

http://www.photokotek.com/absurdistan/

Došlo mi to včera, když jsme se s mým drahým rozhodli pustit si Johnnyho Englishe - a sáhli jsme do zásob DVD našeho spolubydlícího. Už když se zapnula úvodní nabídka a ve výběru jazyků se objevila jen maďarská a (nejspíš) rumunská vlajka - už tento fakt naznačoval, že DVD pravděpodobně nebude v mé mateřštině. V základním menu, kde všechna slova vypadala jako finské Eyjafjallajökull,

Pondělí: Týden před sebou tlačíte nějakou práci, do které se Vám nechce, kterou považujete za nedůležitou a kterou byste nejraději hodili na někoho jiného... děláte ji po kouskách a neradi... a pak najednou - HOTOVO! Ten slastný pocit se nedá popsat. Svět je krááásnýýý a člověk se na svět ihned dívá růžověji.