K dnešnímu dni jsem skončila v práci, kde jsem strávila přesně rok a osm měsíců. Někomu to asi nepřijde jako dlouhá doba, ale pro mě je to nejdelší čas strávený v jedné práci :- ). Přemýšlela jsem, co všechno si odnesu.

Miluju zimu. Kam až má paměť sahá. A to ne pro sněhové závěje a drkotající zuby, ale pro prostou nutnost nošení vrstev oblečení. Hodně vrstev. Má logika je prostá - v zimním kabátě nevypadám tlustá! To ta bunda, no ne? Ale má logika se časem obrátila proti mně. Poslední dvě zimy jsem odhalila odvrácenou stranu tohoto jevu.

Rozhodnutí uspořádat velkou oslavu v malém bytě se může jevit poměrně zcestným, ale zádní klame! Došlo nám, že letošní Vánoce a Silvestr jsou v našem bytě pro nás posledními. A tak jsme se rozhodli odejít s grácií. Na Silvestra nikam neodjedeme, naopak - všichni budou sezváni k nám!

Kdo strávil včerejší odpoledne na silnici ví, o čem mluvím.