Dodnes nevím, kde má spolužačka ze střední ten termín vzala. Snad pochází z těch vtípků "jak se Polsky řekne". Každopádně se to brzy vžilo jako termín vyjadřující míru přejetosti daného člověka. Vkrádá se mi na jazyk častěji, než je mi milo, protože ho ne každý pochopí; a každopádně zcela přesně vyjadřuje náladu, která teď panuje v mém prostoru.

 K dnešnímu dni jsem skončila v práci, kde jsem strávila přesně rok a osm měsíců. Někomu to asi nepřijde jako dlouhá doba, ale pro mě je to nejdelší čas strávený v jedné práci :- ). Přemýšlela jsem, co všechno si odnesu.

Miluju zimu. Kam až má paměť sahá. A to ne pro sněhové závěje a drkotající zuby, ale pro prostou nutnost nošení vrstev oblečení. Hodně vrstev. Má logika je prostá - v zimním kabátě nevypadám tlustá! To ta bunda, no ne? Ale má logika se časem obrátila proti mně. Poslední dvě zimy jsem odhalila odvrácenou stranu tohoto jevu.

Rozhodnutí uspořádat velkou oslavu v malém bytě se může jevit poměrně zcestným, ale zádní klame! Došlo nám, že letošní Vánoce a Silvestr jsou v našem bytě pro nás posledními. A tak jsme se rozhodli odejít s grácií. Na Silvestra nikam neodjedeme, naopak - všichni budou sezváni k nám!

Kdo strávil včerejší odpoledne na silnici ví, o čem mluvím.