Soninka | Tady je Soninčino!

Tomáš: Železniční vlečka... rozdrtila křečka...
Sophi: Tam je "porazila" ty sadisto!
Tomáš: No co se stane s křečkem, když ho porazí vlečka?
Zuzka: Skutálí se z náspu do polí.
Tomáš: Ne, rozdrtí ho na kaši.

Další ráno, kdy člověk potřebuje zoufale někoho, kdo na něj bude mluvit a nebude nic chtít – televizi. Po hmatu se poperu s kočkou o ovladač a zapínám hluk. Dle naléhavosti v hlase zprávaře usuzuji, že jsem se trefila na Novu. Po povodních mají hotové žně. Opět nějaká srdceryvná reportáž, buď že někomu uplaval domeček, nebo že někdo pomáhal domeček chytat, už nevím. Během čištění zubů zaslechnu dětský hlásek, který hrdě hlásí do přistrčeného mikrofonu: "já jim tam pošlu medvídka, aby si měli s čím hrát.." Nejspíš to ve mně mělo vyvolat dojaté "óóóóh" a pitomý úsměv na tváři. Místo toho jsem měla chuť přetnou si kartáčkem krční tepnu. Už zase!

Má malá princezna už se mnou sdílí domácnost už přes měsíc. Očekávala jsem, že cca tři dny bude trvat aklimatizace, ale houby. Vylezla z přepravky, rozhlédla se po místnosti a po vzoru Kocoura začala konfiskovat prostor: Tohle je moje, moje, všechno je moje! Kromě tohohle kousku. Tenhle kousek nechci. ALE VŠECHNO OSTATNÍ JE MOJE!! (nikdo mě nepřesvědčí, že autor Červeného trpaslíka nedisponoval kočkou..)

Alice: PROČ MÁŠ NA HLAVNĚ ORGÁN??
(raději snad bez vysvětlení..)

-----------------------

Václav: Alkohol zabraňuje parazitům pít krev.
Sophi: Hm, takže když jede člověk do džungle, má být konstatně opilý?
Václav: To není zas tak dobrý nápad, myslím, že aligátorovi je to jedno.

Když mám krušnější období, nebo se toho děje až moc, nejde mi psát. I když právě tehdy by se člověk potřeboval nejvíc ze všeho vykřičet, já nedám dohromady ani řádku.  No a pak přijde klidné, ba přímo veselé období, a témata mi hlavou létají v takovém tempu, že je nestačím zaznamenávat.